[ Webhosting profitux.cz ]

Zpět

Paměti ochotnického a sokolského divadla ve Velkém Meziříčí.
(Dle různých zápisků a pamětí napsal prof. Ant. Kolovrátek).

Motto:   Svorností mezi ochotníky     
docílí se největšího úspěchu.

Velko-mezeříčské ochotnické divadlo můžeme jistě mezi nejstarší na Moravě počítati. Již roku 1846 byl tu poprvé upraven stánek Thalie, skrovný sice a nepatrný jen, postrádající to nejpotřebnější; jeviště zbudováno jen z jarmarečních desek a latí, dekorace, kromě přední opony, byly vesměs papírové.
Přičiněním studujících, hlavně Ant. Mezníka, později advokáta v Praze, Kořínka, býv. profesora v Záhřebě, Valer. Sladkého, později JUDr. ve Vídni, J. Bílého, Tvrdého a j. v. provozovány nejprve: "Divotvorný klobouk", "Paní Marjánka, matka pluku", "Paličova dcera" atd. (Zasluhuje zmínky, že ona pohřební píseň v "Paličově dceři", k níž p. učitel Sedláček ve Velk. Meziříčí nápěv složil, zakrátko zpívána byla na hrobech nadějných mladíků - ochotníků, J. Bílého a Tvrdého). I později bylo ji možno dlouho ještě na místním hřbitově slýchati.
Činnost ochotnického divadla omezovala se pouze na čas prázdnin; když odešli studující do škol, zaniklo i divadlo. Teprve roku 1859 postarali se přátelé ochotnického divadla o úhlednější úpravu. Dřevěné, vkusně malované proscenium, jakož i záhy zemřelým malířem Olivou zhotovené dekorace, poskytovaly oku názor divadla v malém.
Členové divadelního sdružení byli pánové: Vlar. Kallab, později advokát v Nov. Městě na Mor. a pak ve Velk. Meziříčí, Frant. Kallab (který později pojal v Anglii za choť Angličanku a stal se ředitelem zdejší továrny na sukno), Záviška, Hruška, Ant. Dofek, Kožený, Veselý, Nestrašil, Svoboda Fr. (tento i Hruška úřednící kníž. velkostatku) a Čermák Jos., mlynář a později starosta zdejšího města. - Slečny: Fanny Berencová, Mar. a Mat. Tvrdých a Mar. Plachetková.
Následující hry byly tehdy provozovány: Divotvorný klobouk, Paličova dcera, Statek Lhota, Pařížský hadrník, Čech a Němec, Roztržití, Lakomec, Vychovatel v nesnázích, Galejní otroci, Bankrotář - (v posledních kusech účinkoval též p. Jos. Škoda st.), - Vězení, Dr. Fausta domácí čepička, Paní Marjánka, matka pluku (dvakrát), Petr Čapek, Jenom 5 zlatých, Dvě postele v jednom pokoji a j.
Poněvadž se obecní sál, kdež jeviště stávalo, k plesům a jiným účelům užíval a dokonce i pronajímal, muselo se stále divadlo bourat a přenášet, čímž se mnohé dekorace a jiné věci buď zkazily, buď i ztratily.
Vyžadovalo to tedy vždy velkého nákladu i práce, když se opět poznovu stavět mělo, a tak dílem proto, dílem že i ochotníci sami za svým povoláním z Velkého Meziříčí odcházeli, nemělo divadlo toto stálého trvání.
V následujících letech činnost ochotnická takřka zanikla, až opět v roce 1865 přičiněním pánů Škodů, Vorla Ant., Jan Krejčího, bří Jarošů, Jana Mezníka a j. v. činnost tato byla obnovena.
A když počet ochotníků se množil a přízeň obecenstva rostla, zvolen byl výbor "ochotnického sdružení", jehož ředitelem navržen Jos. škoda st., režisérem Ant. Vorel a pořadatelem J. Berger, a když tento se bezy vzdal, zvolen místo něho Jos. Škoda ml.
Největší potíže činila volba kusů, neboť celý ochotnický personál záležel téměř ze samých nováčků.
První hra pořádána byla ve Františkově v červenci r. 1865 ve prospěch pohořelých v Tasově ve zvláště upravení areně. Hrány veselohry: "Jeden z nás se musí oženit", "Ja hluchý" a "Prodaná láska".
Pak hráno v obecním sále a to:
17. září 1865: "Hluchý podomek" a "Pan Čapek".
24. září 1865: "Čím dál, tím hůř".
3. prosince 1865: "Útěk do Afriky" a "Husička z Podháje" (kde režisér Ant. Vorel zpíval při průvodu harmoniky píseň: Růže a děvče).
17. prosince 1865: "Ztracený syn" a "Ženich z hladu" (vložena opět píseň Z hladu od Ant. Vorla a sbor svatební).
27. prosince 1865: "Stehlík strnadem" a "Jen zdvořile".
5. března 1866: Veselohra od Jeřábka.
2. dubna 1866: Paní Marjánka, matka pluku, činohra od J. Kaj. Tyla.
29. dubna 1866: Sládkova dcera, činohra o 5 jedn. od J. Kaj. Tyla.
V květnu 1866 při besední zábavě v zahradě u Palasů (nynější dům pp. Kotena Pišina) hrána veselohra z polského: Stará místo mladé. -
Když nastala válka rakousko-pruská, chystali se ochotníci ke hře ve prospěch raněných rakouských vojínů, leč musili od úmyslu toho upustiti a jeviště vykliditi, neboť sál obecní měl býti přeměněn a upraven v nemocnici. Dekorace a veškeré přístroje uloženy byly do velké komory. Když pak později v přiznivější době po pruské invasi přišli ochotnící, aby vytáhli z úkrytu své jeviště, shledali k nemalému svému úleku, že veškeré dekorace a opony tak byly shnilé, že se rozpadly.
Nebylo tedy jiné pomoci, mělo-li se hráti, neý opět znovu začíti. Na úvěr vzalo se plátno, městská rada poskytla většinu dříví a ochotníci malovali sami opony. Jeviště pak vystavěli Frant. Škoda a Kar. Jaroš tak důmyslně, že se lehce dalo sestavit a rozebrat, aniž bylo třeba do zdí jediný hřebík zaraziti. Na přední oponě vymalován "znak městský" a "moravská orlice", pak odznaky dramatiky a hudby (práce to p. Jos. škody ml.). Stavba nového divadla ukončena brzy, takže již 28. října 1866 první tištěné plakáty oznamovaly na rozích ulic zahajovací představení na oslavu udělení zlatého záslužného kříže panu Ant. Kallabovi, starostovi města Velkého Meziříčí.
Místnosti byly přeplněny. Režisér, známý deklamatér Ant. Vorel, přednesl proslov. Jak musel se tenkráte tento průkopník vlasteneckých citů zapříti, aby, oslavuje vlasteneckou práci starosty města, nuceně při tom také projevil city vděčnosti panijícímu císaři a králi. Uvádíme proto doslovně tehdejší jeho proslov:

Motto: Blaze zemi, kde pravá zásluha odměny dochází, blaze panovníku, jemuž rádcové pravou znalost k odměně odporučují,
blaze národu, jenž muže pravé zásluhy ctí a jimi se honosí!

Dále pak pokračuje:
Dne 5. června, v den sv. věrozvěstců moravských Cyrila a Metoděje podobalo se město naše klidnému poli žitnému, na němž vlažný vánek klasy mile rozechvívá. Zbožný lid spěchal do chrámu, aby uctil bohulibým slovem apoštolské bratry, aby jako dosud věrně bděli na svěřeným jim národem.
Však jako náhlý vichor útlé vlnění klasů v divoké mění klácení, tak rozechvěla mysli mírumilovných občanů děsná zpráva o zhoubné porážce rakouských vojsk na polích, krví zbrocených, u Králové Hradce.
Kdo nechvěl se hrůzou před liticí válečnou, kdo zachoval klidnou mysl ve všeobecném víru klátících se třtin?
Armáda ustupuje, vladař opouští své sídelní město, hodnostáři utíkají z bojiště, - všeobecný zmatek lidu se vzmáhá. -
Náš však starosta neleká se svízelů války, neboť tu jde o život a statek jeho spoluobčanů, kteří jej důvěrou svou na první místo v obci povznesli.
"Zdárný Moravan, věrný syn vlasti a národa neodchází, kdy vlasti hrozí nebezpečí, on s bratry na vlast a krále mile se klade v hrob," - tak dí muž tento, a neohroženě a mužně své čelo staví vstříc hrozícímu nebezpečí.
Nastala doba obětivé činnosti, občanské ctnosti! "Pomoz si sám a Bůh ti požehná!" První muž neší obce ani chvíli malátně rukou v klín nepoložil, nýbrž ihned jal se hojiti rány zhoubnou válkou způsobené.
Nemocnice pro raněné oběti králohradecké porážky - toť bylo první dílo jeho lidumilné povahy. Již druhého dne upraveno jest pečlivou pomocí několika šlechetných paní na tomto místě (v obecním sále) 15 lůžek, a k večeru téhož dne odpočívalo na nich 11 chrabrých vojínů.
Každým okamžikem množily se děsné zprávy, a než minulo několik dní hrůzyplného očekávání, zaplavili tisícové zpupných nepřátel naše město. Odvaha našeho milovaného starosty krotila nesmírné jinde požadavky nepřítelovy, a shovívavá přívětivost naproti neodbytné nutnosti zachránila obec naši od pohrom mnohem větších.
Podporován jen některými jednotlivci a vzorným chováním našeho občanstva, nesl na bedrech svých celé břímě pruské invase mužně a odhodlaně.
Nebylo však dosti války - přišel i zhoubný mor a dovršil kalich utrpení osudného roku 1866.
Leč jako námořníku na daleké plavbě bouří plné zmítanému mořskými vlnami, zvěstuje náhle na obzoru vzešlá duha šťastný konec pouti, tak přináší nejvyšší návštěva našeho nejmilovanějšího císaře a krále ulevení běd a záruky lepší budoucnosti.
Otcovská jeho péče nemohla nepozorovati občanské ctnosti našeho milovaného pana starosty, kteréž se nejen ráznou přičinlivostí v čas války, ale i tichou působností v době pokoje jeví. Kdo z nás nezná, co náš první hodnostář obecní za svého 17tiletého dosavadního úřadování pro obec učinil? Jeho přičiněním zvelebena jest škola naše tak, že sluší nezvati ji vzornou.
A taková ctnost občanská odměněna jest J. V. na radu zdejšího spravedlivého p. okresního přednosty zlatým záslužným křížem. Takovým vyznamenáním zasloužilého našeho pana starosty vyhovělo J. V. vroucímu přání všeho občanstva, pročež za to provolávám J. V. našemu nejmilovanějšímu císaři a králi trojnásobné "Sláva!" -
Blaze tomu národu, jenž muže pravé zásluhy ctí a jimi se honosí. Kdo se mnou cítí, ten také velebí našeho vroucně milovaného pana starostu! - "Sláva mu!"
-
A hromové Sláva! otřásalo budovou!
(Slavnost odevzdání záslužného kříže p. starostovi konala se již dopoledne v ozdobené místnosti radnice v neděli dne 28. října 1866. O celé významné slavnosti zmíním se jindy.)
Mezi tímto hlučným provoláním vyhrnula se prostřední opona, na níž malované znaky "moravský" a "velkomeziříčský" velmi pěkně se vyjímaly, v zeleni stálo poprsí J. Veličenstva v malebném skupení věnce držících bíle oděných družiček. Po zapění c. k. hymny byla sehrána ochotníky veselohra Dareba od J. K. Tyla, v níž mimo jiné zvláště se vyznamenali pp. Jos. Škoda ml., Jan Mezník a Ant. Vorel.
Začátek divadelního programu zahájen Ouverturou od Sedláčka, již zahráli zdejší hudebníci, zesíleni místními hudebními ochotníky. Čistý výnos 74 zlatých odevzdán pokladně chudých.
V následujících letech sehrány byly divadelní hry:
25. listopadu 1866 veselohra z franc.: Komandant na útěku a dramatic. žert Střežený zeť. Příjem: 19. zl. 80 kr.
2. prosince 1866: Po třiceti letech. Příjem 20 zl. 60 kr.
31. prosince 1866: Kdo jsem? a Po půl noci.
7. dubna 1867: Zrzavé vlasy a Roztržití.
22. dubna 1867: Dalibor Čermák.
21. října 1867: Není doma a Sedmý den před svatbou.
10. listopadu 1867: Muka chudé ženy.
1. prosince 1867: Starý manžel.
26. prosince 1867: Chudý písničkář.
22. března 1868: Malá úslužnost aneb Který z obou? a Proces.
13. dubna 1868: Hladá bohatou nevěstu čili Inserát od J. Sabiny.
Čistý výnos všech představení věnován dobročinným účelům města.
Již v roce 1866 usneslo se městské zastupitelstvo Obecní dům opraviti, než pro neblahé poměry strastného toho roku nebylo lze pomýšleti na stavbu. Nešťastná válka Němců s Němci zmařila úmysl ten, jakož vůbec mnoho jiných. Teprve r. 1868 přikročeno k opravě.
Představenstvo města pamětlivo, že ochotníci, obmezujíce se jen na nejnutnější vydání, opatřují každoročně značné sumy pro dobročinné účely, zřídilo při podniknuté stavbě v Obecním domě, kromě jiných příhodných oprav, též zvýšení stropu v sále, pak stálé zvláštní prostranné jeviště, pohodlnou místnost pod jevištěm, tak zv. "podsvětí", kteráž slouží za skladiště divadelních rekvizit a oblekárnu.
Takovou podporu představenstva připomněli sobě ochotníci vděčně, a přičinili se, aby nejen zábavu obecenstvu připravovali, ale zábavou též šlechtili mysl, budili cit pro krásu a ušlechtilost, a pak získali prostředků ku podporování dobročinnosti.
Staré dekorace nemohly se na tomto velkém jevišti potřebovati a tak muselo se opět zrušiti dosti vkusné divadélko, kteréž teprve po pruské válce bylo zřízeno, a v němž se od 28. října 1866 hrávalo, tedy ani ne celá dvě léta.
Hlavní opona, již malovali olejovými barvami Jan Krejčí, akademický malíř, tragicky skončivší, a Jos. Škoda, profesor kreslení, představuje poprsí J. K. Tyla uprostřed skupiny alegorických postav - činohry - frašky - v pozadí pak město Velké Meziříčí. - (Na oponu tuto spotřebováno bylo 30 loktů plátna, 36 1/2 lb barev a 5 7/8 lb fermeže). Ostatní dekorace, jichž bylo té doby pořízeno celkem 15, provedl sám prof. Škoda, a bratr jeho Franta Škoda zhotovil veškeré válce na opony, rámce na kulisy i ostatní velmi důmyslné přístroje. - Tyto opony, kulisy, dřevěné kontraportály a jinaké dřevěné přístroje zachovaly se na "Obecníku" až do konce února 1932, kdy městská rada velkomeziříčská nahradila vše novými dekoracemi od Ferta z Král. Pole za obnos asi 15.000 Kč. Některé věci upotřebí Sokol jako svůj majetek, jiné méně potřebné padnou ohni za oběť - vykonaly hodně dlouho a zdárně svůj úkol.
Směle může se říci, že Velké Meziříčí mělo první stálé české divadlo na Moravě. -
Otevření opraveného Obecního domu bylo zahájeno slavností dne 27. září 1868 divadelním představením Cesty veřejného mínění od F. Jeřábka. Čistý výnos 83 zl. 08 kr. věnován na zapravení výloh při malování a úpravě jeviště.
Pak hrány byly hry:
18. října 1868: Ženichové od Macháčka. Příjem: 37 zl.
1. listopadu 1868: Mlynář a jeho dítě. Příjem: 46 zlů.
22. listopadu 1868: Pokuta mužova. Příjem 47 zl. 50 kr.
13. prosince 1868: Valentina (12 muž., 4 žen. os.). Příjem 44.40 zl.
26. prosince 1868: Recept proti tchyním a Nalezenec. Příjem 56.10 zl.
31. prosince 1868: Silvestrovská zábava: Rodrigo a Kunigunda aneb Poustevna na hoře Prazzo čili Vítězství nevinnosti (Dramatický nesmysl na postrach všem komediím s obligátním vysvobozením ve dvaceti sedmi po sobě jdoucích výstupech. Rozmanitými dekoracemi ozdobený, souboji a šarvátkami vyšperkovaný, mnohými lotry, raubíři a tyrany strašící, tajným sňatkem zajímavý a konečně požárem zahřátý - od J. Gastelliho).
7. března 1869: Manžel bez ženy. Příjem: 35.80 zl.
5. dubna 1869: Tři faraonové. Příjem: 48.20 zl.
V květnu 1869 zavítala do Vel. Meziříčí divadel. společnost p. J. Svobody a hrála až do 21. července t. r. celkem 45 divad. her, a to: 1. Moda tyranka, 2. Debora, 3. 3. Břetislav a Jitka, 4. Princ a havíř, 5. Slepá nevěsta, 6. Zkrocení zlé ženy, 7. Lesní panna, 8. Čech a Němec, 9. České Amazonky, 10. Meluzina, 11. Bratr honák, 12. Einšpigl, 13. Vláda a láska, 14. Před svatbou a po svatbě, 15. Žižkova smrt, 16. Katinka Heilbronská, 17. Mlýn na ženy, 18. Pražský flamendr, 19. Jiříkovo vidění, 20. Císař Josef II., 21. Lumpaci vagabundus, 22. Jan za chrta dán, 23. Narcis, 24. Prodané spaní, 25. Mnoho přátel, 26. Othelo, 27. Kdo z nás byl hloupější, 28. Proměněný švec, 29. Pokuta ženy, 30. Rybrcoul, 31. Ouklady a láska, 32. Strakonický dudák, 33. Slepý mládenec, 24. Rozpustilí kluci, 35. Jan Hus, 36. Svéhlavost, 37. Krvavý soud, 38. Kněz a voják, 39. Karel XII., král švédský, 40. Národní merenda Slovanů, 41. Černý Petr, 42. Loupež, 43. Kouzelný prsten, 44. Magelona, 45. Isák Löwy. - Pak začali opět hráti ochotníci:
29. srpna 1869: Víření. Příjem 31.45 zl.
12. září 1869: Tři ženy najednou a Žena Putifarova a dva egyptští Josífkové. Příjem: 19.70 zl. (Příjem proto menší, neboť téhož dne konala se svatba učitele p. Václava Haška a večer věneček střelců).
26. září 1869: jednoaktovka Vražda na uhelném trhu a jednoaktovka Klobouk. Příjem: 34.90 zl.
14. listopadu 1869: Třeštílek. Příjem 27.07 zl.
Tímto představením končí se pravidelná činnost těchto opravdu nadšených ochotníků. Pro zajímavost uvádím ještě inventář obleků a divadelních potřeb:

Ze všeho toho, co zde uvedeno, je viděti, že v letech 60tých rodina Škodova byla duší ochotnického divadla a všeho jiného vlasteneckého konání, a k ní družili se mladý, horlivý a naúnavný učitel Ant. Vorel, hlavní původce všech vlasteneckých podniků, a stolaři Jarošové, všichni bydlící na "Ostrůvku". "Ostrůvek" byl tedy - možno říci - střediskem, kde všechna práce vlastenecká měla svůj počátek.
Kol nich seskupily se i rodiny Bergrů a Krejčích, rovněž na "Ostrůvku" bydlících, rodina Eichlerů, jež bydlela v domě nynějšího majitele knihkupce p. Dočkala, rodina Čermáků a j.
Jistě mnohého zajímati budou jména účinkujících při divadelních představeních od r. 1865 do r. 1869.
Byly to slečny: H. Švandrlíková, učitelka ručních prací, Boh. Vaumundová, později provdána za prof. Ant. Vorla, M. Plachetková, Kvirencová, Mar. Svobodová, sestra pozdějšího ředitele velkostatku, Filip. Vorlová, sestra Ant. Vorla, Bety Zavřelová, později provdána za prof. Jos. Škodu, a Mar. Zavřelová, její sestra, Karla Jarošová, později provdaná Němcová, Karla Prudíková, Fr. Čermáková, provdaná Škodová, M. Žáčková a Šašková (snad Kat.).
Z pánů hrávali: Ant. Vorel, Fr. Škoda, Jos. Škoda st. a Jos. Škoda ml., Jan Krejčí, pozdější profesor, záhy ale zemřelý, Kar. Jaroš, Ant. Jaroš, Jan Čermák, Jos. Čermák, M. Příhoda, Jan Mezník, později redaktor ve Vídni, Kratochvíl, J. Řehořka, J. Berger, učitel, J. Šlapal, Kar. Eichler, později profesor bohosloví v Brně, Večeřa, Václav Řehořka, knihař, Václ. Roučka, později stavitel, Ant. Dufek, syn místního učitele a varhaníka, Kar. Chlubna, mladý inteligentní mlynářský ve mlýně Mácově, Hermány, malíř, Kar. Šírek, později profesor, Frant. Maloušek, později setník rakous. vojska, Fr. Grec, Cikánek, Gust. Hošek, Jan Šele, měst. úředník, Vil. Kripl, Ant. Váňa, později profesor, Čeppl, Vondruška, Jos. Liška, Jan Hoch, učitel hosp. školy a Frant. Čermák, později lékař.
Ant. Vorel neomezoval se však jen na divadelní představení ochotníků, on založil i pěvecký kroužek a také pořádal každého roku o vánocích i dětská divadelní představení na "Obecníku", spojená vždy s vánočním stromkem a nadílkou pro školní děti. Sám pamatuji se na jedno takové dětské představení: Učitel ve francouzském zajetí, v němž i já jsem hrál úlohu sirotka. Po divadelním představení zazářil vždy na jeviště velký vánoční strom, osvětlený a bohatě ověšený, nečež všechny děti podělovány byly cukrovím, ořechy, jablky a p., chudé pak děti dostaly i jiné dárky (šatstvo, obuv a p.).
O jednom takovém dětském představení vypravoval mi také zemřelý již vrchní oficiál Frant. Střecha, který také již v r. 1865 hrál v dětském představení úlohu jakéhosi sirotka Pavla, který o štědrém dni šel vyprosit něco pro sebe a své hladové sourozence - sestřičku a malého Jeníčka. Sestřička ztím uspávala v kolébce malého Jeníka, zpívajíc mu při tom píseň Spi, Jeníčku, spi .... A když prý se ho optala "Spíš Jeníčku?" odvětil: "Nespím, já mám hlad!" Podruhé pak odpověděl: "Nespím, já chci koláč!" (Cítil totiž vůni koláčů, za kulisami k nadílce připravených). Na to ovšem následovala salva smích mezi dětským obecenstvem v hledišti.
Úlohu malého Janíčka hrál tehdy malý Eda Spousta, který již tehdy jako malý kluk jevil sklon ku komice, v níž později stal se nevyrovnatelným představitelem. Úlohu malé sestřičky hrála tehdy malá Mařenka Eichlerova, později choť všeobecně známého bednáře Tomáše Řehořky.
Skoro každého roku bývalo v Meziříčí kočující loutkové divadlo. V zimě se hrávalo v některé hospodě a přes zimu dosti dlouho se tu udrželo. Děti velice rády chodívaly na taková představení za nejaký krejcárek vstupného.
Rokem 1870 nastává jakási stagnace v pořádání ochotnických divadelních představení v městě našem. Zakladatelé "ochotnického sdružení" odcházejí jinam, neb ustupují do ústraní. Divadla chápou se mladé dívky pod vedením Tita Kršky, úředníka záložny, později městské spořitelny.
Leč nebylo již oné lásky a vzájemného pojítka nadšených místních rodáků - ochotníků, průkopníků to národního uvědomění v městě našem, šířících divadlem, zpěvem a společenskými zábavami lásku k řeči české.
Nastalo osobní nevražení, vzájemná nechuť, různé nepříznivé okolnosti, a to vše na škodu české věci.
Na přízeň občanstva k divadlu nebylo možno si stěžovati. Neboť již od let padesátých bylo možno pozorovati, že občané divadlu přáli a divadlo rádi navštěvovali.
Staří ochotníci, zakladatelé tak pěkného jeviště, těžce nesli takovéto zjevy, neradi přepouštěli své těžce vybudované jeviště, a jen s velkým sebezapřením podpisoval propůjčení jeviště a všech ostatních rekvisit jménem ostatních zbylých ochotníků těm mladým nástupcům Ant. Jaroš.
Tak prošlo několik trpkýchlet. Hrálo se, hrálo ještě několikráte v roce, později jen občas.
Někdy hráli o prázdninách i studenti (trpké prý to vzpomínky); po prvé 10. září 1876 za vedení J. Kališe, Rud. Palánka a Leop. Kučery 3 aktovky: Telegram od Gust. Pflegra, Dr. Žvanil, Půl hodiny knížetem, jakk blíže uvádím níže.
Časem zavítala do města našeho i některá kočovná divadelní společnost. Byla to první v létech padesátých společnost Štanderova, v květnu 1869 společnost J. Svobody. Později to byly společnosti: Zöllnerova, Muškova, Choděrova, Trnkova (v září 1892), která hrála i opery a operety. Měla svůj hudební orkestr a vynikající herecké síly (Lešetinská, Trnka, sám dobrý tenorista, Žalud, bratr vynikajícího učitele hudby na brněnském učitelském ústavu jako výborný basista, znamenitý baritonista Hlaváček, vyučený rukavičkář, rodem Pražan, který ve volných chvílích i zde své řemeslo provozoval), dále znamenitá společnost Hübnerova (v březnu 1894) a jiných více.
Bratří Mušci měli jen malou společnost, ale sami byli znamenití herci.
U jedné společnosti byl i Karel Lír, později vynikající herec brněnského divadla. U nás hrál tehdy úlohy milovníků.
Asi v roce 1878 zahájila zde hry společnost Šumova. Ředitel Šuma rád přibíral, zejména ku hrám větším, na výpomoc k menším úložkám neb jako statisty, některé místní uvědomělejší mladíky, a tím vzbudil v nich lásku k dovadlu a touhu, zahráti si i jako ochotníci.
Divadelní společnosti zdržely se ve městě našem pravidelně delší dobu, ano i více měsíců, a tak členové společností zde již zdomácněli. Někteří zdejší mladíci bývali s nimi ve styku, a do divadla chodili takřka denně. Měli i lacinější vstupné a denně hodně vstupenek kupovali.
Po odchodu společnosti Šumovy zájem pro divadlo mezi mládeží již neutuchl.
Mezi mládeží byli to hlavně písaři okresního soudu a advokátní a notářské kanceláře. U okresního soudu to byli: Cyril Tesař, Frant. Střecha, Ferdinand Plachetka, Jan Kafka, Jan Pohl, v advokátní kanceláři: Jindřich Kuhl, Eduard Spousta, v notářské kanceláři: Jan Životský a Karel Appelt. Později i městský tajemník Vilém Plachetský. Ti všichni seskupili se v jakési divadelní sdružení, a tk v r. 1878 sehráli poprvé dvě jednoaktovky: Otec Palacký a Při piketu.
Dalo to mnoho práce, než se k tomu prvnímu oředstavení dostali. Samé potíže na všech stranách.
Krásná šatna a rekvisity, starými ochotníky tak pečlivě nastřádané, byly skoro úplně rozebrány, kulisy poškozeny, a tak vše znovu muselo býti pořizováno.
Největší potíže činilo obstarání hereček. Mladí začátečníci neměli ještě důvěry. To se naprosili, napřesvědčovali a naběhali, než se jim podařilo nějakou slečinku získati pro divadlo.
Líčení obstarával holič pan Ferdinand Hudeček. Při režiii vypomáhal p. Frant. Škoda. Práce na jevišti i úpravu jeviště obstarávali ochotně pp. Frant. Škoda, Karel a Antonín Jaroš. Potřebné části garderoby si ochotníci u občanů vyprosili a programy divadelního kusu po městě si sami roznesli.
Prvním výborným nápovědou byl Karel Appelt, který s celou duší hru sledoval a na mnohé podrobnosti herce upozorňoval.
Žádosti o povolení ku hře musili ochotníci předložiti již týden před představením, aby kus mohl býti zaslán k censuře do Brna. Musili i seznam účinkujících předložiti. Žádosti podpisoval p. Frant. Škoda.
Tak zahájeno první představení a provedení plně se zdařilo. Bylo vyhráno!
Dne 18. srpna 1878 sehráli ochotníci spolu se studenty poprvé divadel. hru Dr. Kalous od L'Arenga, při níž nedostatek ochotnic obešli tím způsobem, že služku Magdu překřtili na sluhu Martina, a v roli poprvé vystoupil na divadelní prkna kvartán Karel Šebesta.
Dalších několik představení nedalo již tolik starostí, a tak mohly se postupně hráti i kusy s více ženskými úlohami. Úlohy milovníků hrávali švarní tehdy mládenci Ferdinand Plachetka a Jan Kafka, znamenitým komikem byl Eduard Spousta. Další hlavní úlohy hrávali: Cyril Tesař, Frant. Střecha, Jan Životský a j. Menší úlohy obstarávali: Jan Pohl, stárci Met. Dohnal, Ant. Čermák, Vavřinec Koranda, sečtělý a inteligentní obuvnický pomocník u p. mistra Šírka, a j.
Výtečnými herečkami byly tehdy sleč.: Albína Jarošová, sestry Marie a Anna Kriplovy, Jany Březinová, Mína Vaňková, Fany Navrátilová, Albína Klusáčková, Spoustová Josefina, Antonie Střechová, Berta Linhartová, Anna Šádková, později sleč. Špinarovy, Ant. Jarolímová a některé ještě jiné pro menší úlohy.
Režii obstarávali si zprvu sami; kdo nehrál, byl v hledišti a opravoval hrající. I pan Frant. Škoda přicházel někdy ke zkouškám, aby poradil. Později získali výtečného režiséra v osobě p. Cicvárka, profesora zdejší rolnické školy. Mládež hrála ráda, a tak začal se život ochotnický ponenáhlu vzpružovati, rok od roku šlo to lépe, a hrálo se dosti často. Hrávaly se pak i větší a těžší kusy, zejména při různých slavnostech. Ano i hry se zpěvy byly pořádány. Byliť mezi ochotníky dobří zpěváci a hudebníci, jako Kafka, Tesař, Spousta, Appelt, sestry Kniplovy a j.
Mazi jinými hráli jako slavnostní představení Paní Marjánka matka pluku. Paní Marjánku hrála znamenitě sleč. Luisa Čermáková. Její pěkná postava hodila se dobře k této úloze. Již její zjev okouzlil, když se objevila na jevišti jako markytánka, po boku majíc soudeček a sklenku v ruce, a svým svěžím, krásným sopránovým hlasem zanotovala píseň: Ó milí vojáci, já přicházím zase k Vám ...
Hlavní mužskou úlohu hrál prof. Cicvárek. Kromě něho hrál i nový ochotník Rudolf Čermák. Kus sehrán byl znamenitě.
Každého roku hrával se o dušičkách kus: Mlynář a jeho dítě. Mlynáře hrával obligátně Cyr. Tesař, hrobníka Frant. Střecha, Konráda výborný milovník Ferd. Plachetka, neb jindy zase osvědčený Jan Kafka, Marii sleč. Albína Jarošová, a oba poslední tak se do svých úloh vžili, že si umínili, celý svůj další život úlohy ty i ve skutečnosti dále prováděti. Jindy zase vystřídaly slečnu Alb. Jarošovou slečny Marie Kniplová neb Albína Klusáčková, však tu již osud byl jim méně příznivý.
Jednou hrána také hra Kříž u potoka. Děvčátko na hřbitově v této hře hrála mladá dceruška p. Ferd. Hudečka - Anna (nyní vdova pí Jelínková).
Prvé představení Mlynáře bylo znamenitě sehráno. Úpravu jeviště řídili pp. Josef Škoda st. a jeho syn Fr. Škoda. Výprava byla skvostná. Měsíc svítil na hřbitov, sněhové vločky hustě se sypaly z oblak.
Starý pan Škoda měl nad pěkným průběhem hry takovou radost, že obstarávaje bití hodin o půlnoci na skleněný zvon, tloukl do něho takovou radostí, až zvon se rozpadl.
Za výborné režie páně Cicvárkovy tak se tito ochotníci vycvičili, že si říkali, že by mohli vystupovati jako kterákoli dobrá kočující divadelní společnost.
Z význačnějších provozovaných her byly to: Divotvorný klobouk od Klicpery, Bratr Honák, Dvě postele v jednom pokoji (hlavní úlohy hráli zde Ed. Spousta a Leop. Kučera), Mistr Bedrník se zpěvy, a j. Na oslavu sňtku korunního prince Rudolfa hráno slavnostní představení.
I ve Františkově (městský to sad, pojmenovaný tímto jménem na oslavu stříbrné svatby císaře Františka Josefa) hráli frašku U fotografa, kde Spousta svým nezmarným humorem a vrozenou mu mimikou komickou slavil pravé triumfy.
Později stal se velmi čilým ochotníkem a hercem zdejší rodák Leopold Kučera.
Prázdniny pak patřily naší studující mládeži. Té doby (v letech osmdesátých) byl již duch národní volnější, život mládeže studující byl svobodnější.
Studenti přinášeli si sebou domů různé divadelní novinky, které ve větších, zejména českých městech viděli, a doma je pak hrávali. Celé město, zvláště naše dívenky, těšily se na ty hry, neboť po představení vždy se tančilo a to bylo vždy radosti. Ovšem tehdejší studenti také pilně tančívali s každou dívenkou, a nenechávali žádnou seděti, jak se to namnoze nyní děje, buď že tančí jen s tou svou vyvolenou, nebo že postávají mezi dveřmi, podpírajíce je, snad ze strachu, aby se nezbořily.
Ale hry studenstské vynikaly také vždy jak obsahem, nešemu obecenstvu přísupným, tak i provedením.
V letech 1876-1880 účinkovali s ochotníky hlavně: Rud. Palánek, Jos. Kališ a Leop. Kučera.
Roku 1880, pro nastalé nepatrné rozmíšky s pány ochotníky, rozhodli se studující pořádati samostatné divadelní hry a za tím účelem sdružili se v r. 1881 ve studentskou organisaci bez určitých stanov, řídíce se jen jakýmsi pro ně platným řádem. Sdružení vedl výbor, v němž zasedali: Bruno Kučera, předseda, JUC. Frant. Jurek, jednatel, Jakub Pohl, pokladník, Jan Plachetský, scenař, Ant. Kolovrátek, knihovník, Alfred Srbecký a Jaromír Vašátko, revisoři účtů.
Později volby funkcionářů obnovována byla každoročně, až ustálila se věc tak, že funkcionáři zvoleni býti mají ve schůzi, svolané o Velikonocích na celý rok. Zasedali později jako předsedové: Robert Střecha, Kar. Šbesta, Arnold Kučera a Jan Plachetský.
Jednatelé: Kar. Šebesta, Arnold Kučera, Jan Plachetský, Frant. Kaš.
Pokladníci: Robert Střecha, Alfr. Srbecký, Jan Plachetský, Alex. Ordnung.
Hospodáři: Ant. Kolovrátek, Alex. Ordnung, Frant. Kaš, Frant. Bradáč, Frant. Brýda, Ludvík Kuhl, Karel Kučera a Jul. Dienelt.
Samostatně poprvé vystoupili studující v r. 1880 v divadel. představení Jeden z nás se musí oženit a Vychovatel v čepci, v nichž účinkovali: Kar. Šebesta, Frant. Veselý, Jos. Kališ, Frant. Jurek, Fr. Háb a Arnold Kučera. Slečny: Berta Linhardová, Albina Jarošová a Anna Šádková.
Veselí studenti prolomili ledovou kůru předpojatosti maminek, že nesluší se slušnému děvčeti na prknech jeviště vystupovati. Pravda, dalo to dosti práce, maminky k jinému náhledu přivésti. To bylo napřed vyptávání, kdo bude hráti, kdo s jejich dcerou, jakou úlohu bude hráti (krátká se často vracela, každá chtěla hned míti úlohu nejdelší), ale vše se šťstně překonalo, vždyť to byli přece jen veselí studenti - řekly si maminky - a děvče přijde do slušné společnosti.
I do zpěvoher Javůrkových, té doby velmi oblíbených, se naši studenti pustili, ano i 26. srpna 1883 v Tasově pohostinsky vystoupili s operetou Koncert Bengal. impresaria Vaška Kaňhala, kterou před tím v Meziříčí 12. srpna 1883 zahráli a 17. srpna 1884 pak ještě opakovali. Já zpíval jsem ženskou roki světoznámé sopranistky mis. Karlátkové a Kar. Šebesta svým krásným basovým hlasem přednesl velmi pěkně basobou partii s fagotem nedostižného fagotisty "Kudly". Hrál svou roli tak svědomitě a horlivě, že musel stále ze svého nástroje "fagotu" vylévati vodu, která se tak neúnavnou jeho hrou nahromadila - do putýnky.
O vypravení hry v Tasově přičinili se učitel Frant. Veselý, tehdy na školu v Tasově přidělený, a učitelka Al. Cikánková, dcera meziříčského věžníka listonoše.
Vzpomínám ještě dnes živě na onu veselou cestu. Do Tasova ještě to šlo vesele. Poslaliť tasovští povoz pro nás a naše instrumenty. Cuvíli se sedělo, chvíli zase šlo. Kdesi nad Slévárnou (tehdy, tuším Kočvarovým mlýnem), když do kopce bylo nutno jíti pěšky, vzali jsme své instrumenty a spustili takovou "ryčnou", až se lesy kolem otřásaly. Kterýsi dobrodinec tloukl do velkého bubnu (který jsme měli od Cikána, člena městské kapely, vypůjčený) tak, až pojednou mu zůstala palička v bubnu vězeti. Hned bylo po veselosti...
Při produnkci v Tasově již buben jen chrastěl. Já zpíval opět roli "Karlátkové". Do ženských šatů mě upravovala sleč. Cikánková a rozumí se, že vše, čeho bylo k řádnému vystoupení jako zpěvačky tak vznešené, potřebí (bílé, nádherné šaty, jež jsem si v Meziříčí vypůjčil, "honzík", té doby nošený, řádné "poprsí") mně do nejmenších detailů upravila.
Hra naše dobře skončila i věneček po hře (na který jistě dlouho ještě tasovské dívenky vzpomínaly) protáhl se až do bílého rána. Hůře bylo s návratem. Nikde v celém Tasově nemohli jsme sehnati povozu, a tak musel každý (instrument svůj na zádech jako venkovští šumaři) na svou pěst domů se vypraviti pěšky. Hůře bylo s rozbitým bubnem. Nebylo pomoci, museli jsme ho dáti spraviti a každý z nás rukou společnou a nerozdílnou na opravu jeho něčím přispěti.
Tak skončil památný náš pohostinský zájezd do Tasova, a nikdy již více jeme nepomýšleli někde jinde mimo město naše debutovati.
Z účinkujících v této zpěvohře (v roce 1933 bude tomu 50 let) jsou dosud na živu: Robert Střecha, notář v Jevíčku, Karel Šebesta, Ant. Kolovrátek, Jan Plachetský, lázeňský lékař na odpoč., Bohdan Lachmann, herec a krátkou dobu i ředitel divadla "Uranie" v Praze.
Zemřeli: Frant. Čeček, učitel, pak profesor obchod. akademie v Třebíči, Ant. Reichl (zemřel jako student, studoval hvězdářství), Alfr. Srbecký, soudní rada na Vsetíně, Jaromír Vašátko, medik a hlavní představitel zpěvohry, Arnold Kučera, lázeňský lékař v Luhačovicích.
Dále provedena byla s nádhernou výpravou opera Kvas krále Vondry XXVI., v níž velmi pěkně a majestátně, s okázalostí jemu vlastní, zahrál krále Vondru Arnold Kučera. Pak ještě sehráli jsme operetu Othelo a Cisdemona, operu Symfonie a některé kratší solové výstupy od Pauknera. Ženské role ve všech zpěvohrách a výstupech zpíval Ant. Kolovrátek.
Byly to krásné, zlaté časy studentského mládí, po nichž dnes marně se již ohlížíme. Škoda, přeškoda, že se již nevrátí!

V letech 1881-1889 sehráli studující tyto divadelní hry:
31. července 1881: Dejte mi čamaru - veselohra ve 3 jedn. od J. J. Kolára.
14. srpna 1881: 1/ Politika v lese - vesel. v 1 jed. od Dr. J. Strakatého.
                         2/ Kapitola I., II. a III. - vesel. v 1 jed. od G. Pflegra.Morav.
28. srpna 1881: Koťátko - pův. fraška ve 3 jedn. od H. Grunerta.
13. srpna 1882 (při výletě do Františkova) Vysoké školy v Mrkvanticích - fraška v 1 jed. od Velišského
27. srpna 1882 Jedenácté přikázání - vesel. ve 3 jed. od F. F. Šamberka
5. srpna 1883 Těžké ryby - vesel. ve 3 jed. od M. Baluckého
12. srpna 1883 1/ Pan inspektor - vesel. o 1 jed. Ze srbského J. Hudec.
                        2/ Koncert Bengal impresaria Vaška Kaňhala - komic. opereta do Dr. Javůrka
26. srpna 1883 opakováno v Tasově
27. července 1884 Palackého třída č. 27 - vesel. ve 3 j. od F. F. Šamberka
17. srpna 1884 1/ Milován býti nebo zemříti - vesel. v 1 j. od Scribe - a a Domoire - a
                        2/ Koncert Vaška Kaňhala - komic. zpěvohra od Dr. Javůrka
7. září 1884 Divadelní vlak - žert. hra ve 3 jed. od F. F. Šamberka
16. srpna 1885 Válka v míru - vesel. ve 3 jed. Mosera
6. září 1885 1/ Na jedlíka půst, na lenocha tuš - vesel. v 1 j. z polštiny přel Jiří Bittner
                   2/ Ve veřejním životě - vesel. ve 3 jed. od Mosera
15. srpna 1886 Poslední vůle Césara Girodota - vesel. ve 3 jed. z franc. přel. J. Kühnl
5. září 1886 Jen žádný sněm fraška ve 3 jedn. od F. F. Šamberka
7. srpna 1887 Vodní družstvo - vesel. ve 3 jedn. od Jos. Štolby
8. září 1887 1/ Pacientka - vesel. v 1 jed. od Menharda - Litoměřického
                   2/ Kvas krále Vondry XXVI. - komic. opereta v 1 jed. od Dr. Javůrka [sic!]
29. července 1888 Rodinná vojna - obraz z našeho života ve 3 j. od F. F. Šamberka
12. srpna 1888 Manžel v base - fraška ve 4 j. - Dle H. Gilbona J. Kühnl
4. srpna 1889 (na oslavu 10tileté samostatné činnosti studentstva) Naši furianti - obraz z venkov. života ve 3 jed. od Lad. Stroupežnického

To byla asi divadelní činnost našich studujících za dobu prvních deseti let trvání jejich "Sdružení". Kromě toho pořádali každého roku veřejné i soukromé výlety, přátelské večírky a taneční zábavy, jež všechny těšily se hojné návštěvy našeho obecenstva.
Všechen čistý výtěžek divadelních her a zábav věnovali studující národním účelům. Tak jeden Ústřední Matici Školské, tři chudým místním dětem, tři Národnímu divadlu v Brně, dva Komenskému ve Vídni, čtyři Matic školské v Brně, jeden pohořelým Netíňanům v r. 1882, šest Jednotě přátel mládeže školní ve Vel. Meziříčí, tři Radhošti, jeden České zahrádce v místě a jeden na okrášlení města Vel. Meziříčí.
Na paměť zaznamenávám jména studujících a slečen, kteří v ré době hrávali. Byli to ze studentů:
Bruno Kučera 1 krát, Arnold Kučera 13 krát (oba později vynikající lékaři), Jan Plachetský 8 krát (rovněž později lékař), Karel Šebesta 8 krát (později ředitel notářské kanceláře a výborný režisér a herec "Sokola"), Josef Kališ 2 krát (později učitel), Rud. Palánek 2 krát (učitel), Frant. Veselý 3 krát (řídící učitel ve Vel. Meziříčí), JUC. Frant. Jurek 6 krát (později učitel, byl rodem ze Závisti u Netína), Ant. Kolovrátek 10 krát (později profesor na zdejší reálce), Alfred Srbecký 10 krát (soudní rada ve Vsetíně), JUC. Jaromír Vašátka (záhy zemřel) 16 krát, Frant. Čeček 4 krát (později profesor obchodní školy v Třebíči), Frant. Háb 4 krát (vrchní finanční rada v Brně, který zemřel ve výsl. dbe 5. března 1832 ve věku 71 let), Bohdan Lachman 9 krát (herec v Uranii v Praze), Theodor Pelikán 2 krát (učitel v Kamenné u Budišova), Alexandr Cikánek 3 krát (učitel), Jakub Pohl 3 krát (zemřel jako theolog r. 1885), Frant. Kaš 7 krát (obvod. lékař v Dobrušce), J. Radiměrský 1 krát (byl u jízdy na vojně), Robert Střecha 9 krát (notář v Jevíčku), Frant Šádek 1 krát (berní v Prostějově), Karel Šlapal 1 krát (správce místní spořitelny), J. Kubát 2 krát (premonstrát na Strahově), Ant. Reich 1 krát (zemřel jako student, studoval hvězdářství), Alex. Ordnung 9 krát (berní správce v Linci), Frant. Krejzlík 3 krát (ředitel zdejší spořitelny), Frant. Bradáč 6 krát (vrchní soudní rada v Uher. Hradišti), Vladimír Vašátko JUC. 5 krát (zemřel v Paříži), Václav Raštica 2 krát (zemřel jako respicient u finanční stráže [škrtnuto]), Martin Chramosta 1 krát (zatim. řídící učitel), Ludvík Kuhl 2 krát (obvodní a železniční lékař), Frant. Brýda 2 krát (učitel), Ant. Studený 1 krát (učitel v Rokytnici), Rud. Konečný 1 krát (poštovní rada v Mor. Ostravě), Julius Dienelt 2 krát (obchodník v místě - zemřel), A. Odstrčil 1 krát (MUDr., primář porodnice v Praze), Valerian Kallab 1 krát (úředník Živnobanky), Hugo Všetečka 2 krát (správce velkostatku a nyní úředník pozem. ústavu ve Znojmě), Ant. Černý 1 krát (úředník továrny p. Ježka v Blansku). -
Slečny:
Fany Březinová 6 krát, Ludmila Šebestová (provdaná Jelínková) 6 krát, Marie Bučovská 2 krát, Božena Čermáková (provdaná za Ant. Jaroše) 1 krát, Luisa Hamžová 4 krát, Žofie Jarolímová 2 krát, Ludv. Jarošová 2 krát, Anna Kniplová (provdaná Šebestová, nynější nejstarší ochotnice "Sokola") 9 krát, Albína Jarošová (provdaná Kafková) 5 krát, Božena Kršková 4 krát, Berta Linhardová 2 krát, Fany Navrátilová (provdaná za obchodníka Šoba) 2 krát, A. Plachetková 2 krát, Marie Radiměřská (učitelka) 3 krát, Antonie Spoustová 1 krát, Anna Šádková (provdaná Součková) 7 krát, Marie Šádková (učitelka a choť soud. rady Pěčka) 2 krát, Vilem. Špinarová (učitelka) 2 krát, Aloisie Špinarová (provdaná Bílková) 1 krát, Marie Střechová (provdaná Plachetská) 3 krát. Později hrávaly ještě: Běla Radiměřská (od r. 1895) a sestry Albína a Marie Klusáčkovy. Čilý tento ruch divadelní spadá do let osmdesátých. Mezi rokem hrávali také občas ochotníci.
Kromě divadel pořádali ochotníci také výlety se žertovnými výstupy, věnečky i plesy a jiné zábavy. K tomu měli již širší výbor - byloť mládenců hujně i z kruhů měšťanských - a tak soustředili mezi sebou všechnu lepší omladinu. Všecky jejich zábavy se vždy dobře vydařily.
Téměř každého roku pořádali ochotníci neb studenti, někdy i společně, Sylvestra, který se vždy pěkně vydařil. Dávány byly Pauknerovy žertovné scény jako: Klepny (zpívali: Ant. Kolovrátek, Arnold Kučera a Cyril Tesař, Kučera a Kolovrátek vystoupili ve svatebních šatech svých maminek), Furunkuli (C. Tesař, Arnold Kučera a Ant. Kolovrátek), Zasedání městské rady, Kouzelná hlína čili Záhuba rodu Šnofounova a jiné kraší operety pro mužské síly.
Zábavy ty byly vždy četně navštěvovány našim občanstvem bez rozdílu stavu, ano i nístní Němci rádi na ně přicházeli.
Bylo to v pátek dne 12. srpna 1881, kdy po 6. hod. rozletěla se po Praze hrůzyplná zvěst, že "Národní dvadlo" hoří. Lidé nechtěli tomu ani věřiti. Národní divadlo, pyšné todílo, které ze sbírek našeho národa bylo stavěno, rostlo před jeho očima a vyrostlo v monumentální budovu na místě z nejkrásnějších v Praze, divadlo, které mělo býti živoucím výrazem nezlomené síly a ideálních vznětů národa českého - to Národní divadlo že je obětí krutého osudu - draka, jenž vychrlil na ně ze strašlivého jícnu svého změť plamenů nenasytných? A přece tomu bylo tak.
Jakou bolestí a zoufalstvím zachvácena byla srdce davů, které přihlížely příšernému divadlu, nelze ani vylíčit. Lidé hlasitě plakali nad tou strašlivou zkázou, neboť viděli klesati v popel a rum co do té chvíle bylo největší chloubou národa.
Třicet roků sbíráno bylo většinou po drobných oenězích na výstavbu českého divadla s nadšením a obětavostí bezpříkladnou - a jediný večer stačil zničit krásné dílo, které za málo dní mělo již býti odevzdáno svému účelu. Hrdý chrám národního znovuzrození zřítil se v trosky!
Národní divadlo hořelo po celou noc, doutnalo tam ještě přes den; ještě odpůldne vyrazily plameny znova, byly však v zápětí uhašeny.
Zprávu o děsném neštěstí roznesl telegraf záhy také po vlastech českých i po cizině, kde všude působila úžes a bol. Té chvíle ovšem netušil nikdo, že tak záhy povstane z popela nové Národní divadlo, ještě dokonalejší, ještě krásnější. To umožnilo veliké nadšení a obětavost národa. Ještě ve chvíli, kdy divadlo hořelo, počaly se scházeti sbírky, a tak než uplynuly 4 neděle, sebráno bylo na znovuzřízení divadla přes 1,000.000 zl.
I v našem městě zahájeny byly sbírky, jež konali naši studující a kromě toho pak zahráli studenti divadel. představení ve prospěch sbírek těch (viz vložka). Dne 12. srpna 1881 vyhořelo Národní divadlo - a již 18. listopadu 1883 konáno ponejprv ve znovu vybudovaném národním chrámu umění!
Kéž by takové nadšení zachvátilo národ náš vždy, kdy je toho potřebí! -
Ani ne za celé čtyři měsíce téhož roku rozlétla se opět světem hrozná zpráva. Bylo to 8. prosince 1881 o 7. hod. večer, kdy vzplanuly ohnivé jazyky nad budovou vídeňského Okružního divadla (Ringtheater), v němž té chvíle uzavřeno bylo na 2000 lidí.
Požár "Národního divadla" byl pro nás Čechy krutou bolestí, ale bolest byla přece jen mírněna tím, že při něm nebylo žádných obětí na lidských životech, kdežto požár Okružního divadla ve Vídni byl tím hroznější, že při něm následkem hrozné nedbalosti a nesmírné lehkomyslnosti a neodpovědnosti, jež byly vlastností Vídně před 50ti lety, padlo za oběť ohnivým jazykům 447 nešťstníků, kteří byli v divadle uzavření, a kteří se nemohli z krutého svého vězení nijak zachrániti. -
Po požáru Okružního divadla ve Vídni byl náš "Obecník" pro divadla a všechny zábavy na delší dobu uzavřen, což i jinde na "vyšší rozkaz" bylo nařízeno.
Pořádaly se tedy zábavy, plesy a věnečky na "střelnici", v budově později Breitenbachově na Dolním městě, které jest nyní majetkem zdejší obce.
Studenti i divadlo tam sehráli.
Když pak mělo opět býti dovoleno na "Obecníku" hráti, musela býti zřízena pod jevištěm ještě jedan dřevěná podlaha, takže kdo se chtěl dostati pod jeviště, musel se tam téměř po břiše plaziti. K jakému účelu to mělo býti, dodnes je mi záhadou.
Té doby začala se na plesích tančiti kromě čtverylky i "Beseda". Nacvičil ji u nás asi v r. 1885 fotograf Tichý ze Žďáru, který svůj atelier měl v domě, jenž nyní patří pp. Pišinovi a Kotenovi. Tam na zahradě se tančívalo.
"Besedě" učil také se studenty o prázdninách r. 1883 na "Obecníku" Karel Šbesta.
Stalo se také jednou, že zdejší němečtí, vlastně židovští studující (bylo jich jen několik) vymohli si u obce povolení ku pořádání německého divadelního představení na "Obecníku". To ovšem nemile nesli čeští studující a usnesli se zabrániti hře té na "Obecníku" stůj co stůj. Když to nešlo po dobrém, oktaván Jakub Pohl, bratr Jana Pohla, tchána trafikanta pana Plachetského, při bouřlivém výstupu na náměstí utrhl studujícímu Wachtlovi kapsu i s klíčem od sálu "Obecníka" a zmizel z města. Divadlo se hrálo druhého dne ve staré synagoze. Aby se zabránilo antisemitským výstupům, věc s klíčem usnula.
Také zde hrála jakási německá divadelní společnost z Jihlavy. Bylo to v r. 1874, jak o tom svědčí divadelní plakát, přilepený na dřevěném kontraportálu, jenž dodnes se tam zachoval ač částečně přelepen byl českým divadelním plakátem zdej. ochotníků, oznamujícím hru Husička z Podháje.
Německý plakát, pokud jej lze přečísti, zní:
Wohlthätigkeits-Vorstellung.
Stadt-Theater in Gross-Meseritsch.
Montag den 20. April 1874.
Abschieds-Vorstellung der Mitglieder des Iglau-Marienbader Stadttheaters.
Zum Besten dürftigen Schulkinder.
Verwunschter Prinz.
(nečitelno přelepením) - Schuster.
Von Plötz.
(Nečitelno) - Wohlthätigkeit Schranken zu setzen.
Vorverkauf: August Selinger, Apotheke, hier.
Entrée: 20 kr.

Hrám německým se však zde nedařilo, neboť není známo, že by se byly opakovaly.
Němců nebylo zde tenkráte tak mnoho; jen několik rodin německých a poněmčelých a více německých úředníků. Proto také nedalo se zde nic německého ani utrakvistického na dlouho udržeti, zvláště ne bez pomocí českých lidí.
V letech osmdesátých založen tu byl také utrakvistický zpěvácký spolek, jehož předsedou stal se soudce p. Tieber a sbormistrem pan Jan Hadbávný. Zpívalo se vždy střídavě: jedna píseň česká, jedna německá. Spolek pořádal i výlety a vždy v sobotu na "Obecníku" večírky, tak zvané "jour fixy".
Neměl však dlouhého trvání a zašel úbytěmi, zvláště když v r. 1885 založen tu byl zpěvácký spolek "Cyarilská jednota", jejímž prvním předsedou stal se výborný hudebník a všeobecně vážený pan JUDr. Sigmund Vašátko, jednatelem Ant. Kolovrátek a sbormistrem učitel pan Jos. Roček.
V tu dobu začalo ale již zdejšímu němectví také odzváněti. Neboť založeny tu byly "Měšťanská Beseda" a "Řemeslnická Beseda" zásluhou několika vlastenecky cítících mužů (JUDr. Sigmund Vašátko, Jos. Čermák, Ant. Večeř, Jos. Roček, Jan Hoch, bratří Jarošové a j. v.).
Tak soustředilo se kolem těchto spolků hojně nadšených a ochotných pracovníků, a každý spolek pořádal buď hudební neb jiné společenské zábavy, které vždy byly místními občany navštěvovány. Aby uvědomění české se utužovalo, založeny byly knihovny spolková (v Řemesl. Besedě) a veřejná (Jedn. přát. ml. škol.).
"Cyrilská Jednota pořádala na "Obecníku" několik pěkných hudebních produkcí. Mezi jinými provedla i Blodkovu operu: Ve studni. Hlavní úlohy byly takto obsazeny: Tenorové party učitel Horníček z Pyšela (který si tu vyzpíval manželství s učitelkou sleč. Lachmannovou) a A. Kolovrátek, basovou roli učitel Frant. Veselý, sopránovou roli "Lidunky" zpívala sleč. Albína Klusáčková a altovou roli čarodějnice sleč. Albína Jarošová, z nichž obě zhostily se výborně svých úloh. I sbory venkovské mládeže byly dobře a četně obsazeny, takže úspěch z provedení při nádherné výpravě byl dokonalý.
Dále provedena byla též ballada Vodníkova nevěsta od Drahlovského, v níž solové partie zpívali A. Kolovrátek, sleč. Anna Kniplová, nynější choť Karla Šebesty a sleč. Alb. Klusáčková.
Maně vzpomínám tu i na jednu hudební produkci "Cyrilské Jednoty", při níž mimo jiné byl zpíván mužský sbor s tenorovým solem od Bedř. Smetany s doprovodem piana. Tenorové solo zpíval učitel p. Horníček a doprovázel na piano učitel pan Frant. Kretz z Osové Bítyšky, v r. 1929 v Oher. Brodě zemřelý a všeobecně známý jako vášnivý sběratel starožitností. Byl také výborným pianistou.
Tu stalo se, že učitel Horníček své tenorové solo (patrně ze trémy) nasadil do zcela jiné toniny. Výsledek mohl býti ubohý. Ale duchapřítomností p. Fr. Kretze bylo tomu zabráněno. Podřídil se rychle bez přerušení nové tonině, a tak celou skladbu v této nové tonině zpaměti dále doprovázel, čemuž i ostatní sbor nepozorovaně rychle se přizpůsobil. Z obecenstva nikdo toho nejměnšího nepostřehl, a tak celý sbor šťastně byl dozpíván a pěvci i pianista byli hlučným potleskem obecenstvem odměněni. -
V roce 1886 navrátil do Vel. Meziříčí Karel Šebesta, a brzy po jeho příchodu společenský život divadelní oživnul a hráno častěji, pokud zápisky jsou ještě po ruce. Tyto zápisky nalezl mezi různými pohozenými papíry pan Frant. Vlach, župní dozorce samarit. služby při provádění veřejné dražbě po tragické smrti pana Karla Jelínka, továrního úředníka ve Vel. Meziříčí a jeho paní Boženy, rozené Krškové, dne 28. července 1909. Jsou to účty z některých divadelních představení, seznam rekvisit, opisy úloh a j. z doby působení Tita Kršky jako režiséra ochotnic. dovadla ve Vel. Meziříčí v letech 1876-1888.
Laskavým zapůjčením těchto zápisků panem Fr. Vlachem dostalo se mi příležitosti některých z dokladů moci upotřebiti k této kronice. Vyjímám z nich:
Při divadelním představení dne 10. září 1876 hrány byly za režie p. Leop. Kučery ml. aktovky Telegram, Dr. Žvanil a Půl hodiny knížetem. Příjem činil:
Vstupné do div. 65 zl. 14 kr.
                 na věneček 17 zl. 20 kr.
Celkový příjem činil tedy 82 zl. 56 kr.
Vydání dle účtu 69 zl. 36 kr.
Uloženo do spořitelny na knížku 13 zl. 20 kr. (těchto 20 kr. za spořitelní knížku)
Čistý výtěžek činil tedy 13 zl.
Zajímavá je jistě položka, kde hudebníkům za hraní při divadle a věnečku zaplaceno bylo pouze 23 zl. 50 kr.
Pro další léta o činnosti ochot. sdružení není dokladů, až teprve zase od r. 1877.
Dne 13. listopadu 1887 sehrán kus Furiant. Příjem: 53.47 zl - vydání: 53.47 zl. Čistého nezbylo nic.
Dne 4. prosince 1887: Dr. Kalous. Příjem 53.13 zl. Vydání: 47.09 zl. Zbylo čistého: 3.06 zl.
Dne 26. prosince 1887: Hypochondr od Mosera. Obě titulní role Dr. Kalouse a Hypochondru hrál Kar. šebesta a režiroval obě hry. Jaký byl příjem z Hypochondru nebylo mi lze přesně zjistiti. Jen je udáno vydání v obnosu 6 zl 86 kr. Jaký byl čistý výtěžek není udáno. Jest sice na konci účtu poznačeno: Vyplatil mně 28.12.1887 p. Vil. Plachetský 3 zl 80 kr., které jsou přičítány ke příjmům z Furianta a Dr. Kalouse, což by činilo tedy ze tří představení příjem: 109 zl. 40 kr. Nezdá se mi ale, že by se ze 3 div. představení vybralo jen 3 zl 80 kr. Avšak těchto 3.80 zl. a čistý výnos z představení Dr. Kalous (viz 3.06 zl) činil by oněch 6 zl. 86 kr. jako vydání pro třetí představení. Čistý výtěžek z těchto tří představení by tedy podle toho nebyl žádný!
Dne 19. a 26. února 1888 s bohatou výpravou Tita Kršky dáván Zlý duch Lumpacivagabundus, v němž excelloval trojlístek Leop. Kučera, Frant. Höllriegl a Kar. Šebesta a účinkovalo na 30 osob.
Příjem: 70 zl 30 kr + 112 zl 30 kr.
Vydání celme 110 zl 88 kr.
Čistého 1 zl. 42 kr.
Dne 3. dubna 1888 sehrána Era Kubánkova od F. F. Šamberka. Kubánka hrál Titus Krška. Příjem: 59 zl 88 kr. Vydání: 49 zl 94 kr. - Čistého: 9 zl 94 kr.
Tento čistý výtěžek spolu s výtěžke z představení Lumpacia v obnosu 1 zl 42 kr, celkem 11 zl 36 kr odevzdán "Jubilejnímu fond" místního hasičského sboru.
Provnáme-li příjmy z těchto divad. představení s oněmi z r. 1868, shledáváme, že jen nepatrně přibylo návštěvníků divadla. Také výlohy byly tehdy mnohem menší. Ovšem tehdejší ochotníci mnohé práce konali si zdarma.
Buďtež zde ještě jmenovány osoby, které hrály ve hře Zlý duch Lunpacivagabundus:
Slečny: Matylda Kršková, Žofie Jarolímová, Žofie Čípková, Emilie Šlapalová, Marie Klusáčková, Anna Křehlíková, Aloisie Špinarová, Marie Kohlová.
Pánové: Vilém Plachetský, Jos. Havlíček, Leop. Střecha, Ant. Kyjánek, Frant. Záviška, Kar. Jelínek, Alois Turek, Kar. Šlapal, Jos. Pospíšil, Miroslav Petrásek, Vinc. Záviška, Václ. Křepelka, Kar. Šebesta, Frant. Höllriegel, Leop. Kučera, Karel Major. - Napovědové: Ant. Kolovrátek a Kar. Bartůněk; u pokladny: Frant. Střecha a Cyril Čermák; při výpravě: Titus Krška a Josef Juroš.
Odevzdávaje tuto celkovou zprávu o vedení posledních divadel. představení "Ochotnického sdružení" připomíná p. Titus Krška, že divadlo z doby jeho působení žádných dluhů nemá a vše je zaplaceno.
Pak ještě připojen jest následující inventář šatny ochot. divadla:

A/ Převzato z dřívější šatny:
2 kostkované kalhoty
1 bleděrůžové kalhoty
1 lokajský frak
1 česrný soukenný frak (dar p. adj. Tiebra)
2 selské kabáty
1 bosenské kalhoty

K tomu přibylo nově:

Pro jeviště:
1 krajina vesnická
1 les
1 opravený salon zelený
1 opravený salon zahradní
1 dům (zdivo), 1 dům (dřevěná chalupa)
2 ohrady cihelné stěny s pilíři
2 velké stromy samostojící
1 keř
2 postranní kulisy s obrazem a dveřmi
3 dřevěné podstavce (kozy)
3 postranní kulisy (oblaka)

Přístroje:
1 stroj na spouštění a zmizení
1 stroj na vytahování a spouštění lamp
1 stroj na zatmění lamp na jevišti a hledišti
13 lavic polštářovaných zakoupené obcí
3 lampy (bleskovky)                 "
6 plechových stinítek
2 pulty hudebníkům
1 věšák a stinítko na lampy.

Šatna:
1 sametový, tmavočervený kabát
1 modrý, sametový kabát
1 sametové kalhoty
1 černé soukenné kalhoty
3 žluté plátěné kalhoty
2 soukenné červené vesty
2 selské čepice s prýmem beránkem
1 bílá slovácká plátěná košile
4 soukenné černé kabáty
2 ženské starodávné kamizoly
7 párů střevíců a botek
1 červený rytířský kabát
1 červené plundrové turecké kalhoty
1 modré poprsí s hvězdou
1 modrý kabátek (košile)
1 vojenský kabát (lékařský stejnokroj, dar p. Dr. Tálského)
1 selská květovaná sukně ženská (dar pí Šaškové Anežky)
1 selský šátek na hlavu

Za městskou radu stvrzují:
Řezníček Jan
Plachetský Vilém

Razítko měst. rady ve Vel. Mez.

To by byly asi tak nejdůležitější zprávy o činnosti "Ochotnického stružení" v letech osmdesátých. I později se občas hrálo pod firmou "ochotníků", a bylo lze pozorovati, že přátel divadelního umění přibývalo.
Konečně dne 21. února 1892 založena byla "Ochotnická jednota Dalimil" na valné schůzi přátel divadla na "Obecníku" za přítomnosti 49 účastníků.
Předsedou zvolen MUDr. Viktor Kafka, místní lékař a režisérem Cyr. Tesař, kupec. Do výboru pak byli zvoleni: Ant. Kolovrátek, Cyr. Šebesta, Franta Škoda, Vil. Plachetský, Titus Krška, Leop. Střecha a paní Amalie Štoudková (rozená Kršková).
Za náhradníky: Julius Dienelt a JUC. Robert Střecha.
Za revisory účtů: Josef Čermák a Jan Dienelt.
Ve výborové schůzi dne 22. února 1892 byli zvoleni: jednatelem: Ant. Kolovrátek, pokladníkem: Vil. Plachetský, knihovníkem: Kar. Šebesta, scénařem: Titus Krška a správcem šatny: Leop. Střecha.
Nový spolek požádal slav. městskou radu o vydání jeviětě a garderoby bývalého "Ochotnického stružení" a slav. měst. rada vyhověla žádosti té, takže "Dalimil" stal se vlastníkem jeviště, kulis a celé garderoby (tou dobou již značně ztenčené) i s knihovnou.
Spolek však neměl na růžích ustláno. S velkou chutí a láskou dali se mužové do práce, ale brzy práci jejich křížily naše dámy, až na čestné výjimky (jak to až dosud se často stává). Vracely úlohy, nechtěly hráti, a tak brzděna byla všecka činnost "Dalimila" h ned v samých začátcích. Ano, došlo již i k tomu, že hned v prvém roce činnosti v měsíci prosinci činěn byl nárok na rozpuštění "Dalimila".
Než neúmorná píle některých členů (Tesař, Šbesta, Karel Jelínek továrník, Slezák ant., mistr továrny p. Tita Kršky a paní Amalie Štoudková) překonala potíže, a tak přece jen bylo možno častěji hráti.
Čestná vzpomínka budiž tu vzdána pozdějším vytrvalým a výborným ochotnicím slečnám: Marii Kasalové, Vilemíně Skopalové (provdané Löflerové v Holešově), Filomeně Slámové (pozdější choti ředitele měšťanské školy v Náměšti n. Osl. p. Skotáka), slečně Lidce Šbestové (provdané Richtrové), sleč. Zdence Jelínkové (Provdané Kittnarové), sleč. Marii Chlubnové, později také sleč. Lidce Divíčkové (povdané Hejtmanové), sleč. Marii Plachetské (provdané Jelínkové), sleč. Anně Křehlíkové (provdané Dobrovolné) a sleč. Hermíně Valíčkové (provd. Kalové).
Pak výborným ochotníkům bratřím Kittnarům (Františkovi a Viktorovi), typografu Ehlovi, Frant. Příhodovi a Stan. Žďárskému.
I někteří jiní členové (i z řad typografů tiskárny p. Frgala) zasloužili se o zdar divadelních představení. Největších zásluh ovšem získali si pp. režisérové: Cyr. Tesař, Ant. Slezák a Kar. Šebesta, kteří přes všecka neporozumění a překážky nedali se v čestné své práci nijak zviklati. V roce 1903 zvolen režisérem p. MUDr. Karel Ferdinand, ale to již divad. činnost přešla úplně na těl. jed. "Sokol".
Poprvé vystoupil "Dalimil" na veřejnosti jako spolek "živým obrazem" při oslavě 30letých narozenin J. A. Komenského, pořádané místní jednotou "Sokol" a za spoluúčinkování všech místních vlasteneckých spolků na "Obecníku" ve dnech 27. a 28. března 1892. Slavnostní výbor z čistého výtěžku slavnosti věnoval "Dalimilu" na garderobu obnos 20 zl.
I. První "slavnostní" divadelní představení zahájil "Dalimil" na "Květnou neděli" dne 11. dubna 1892 na "Obecníku" hrou: Směry života, hra o 3 dějstvích od Fr. Svobody. - Přjem činil 39 zl 45 kr. Vydání (nové dekorace, vlásenky, ličidla, nové lampy aj.): 106 zl 69 kr. - Režie p. Cyr. Tesař.
II. Dne 19. dubna 1892 hráno: Svatojanská pouť od F. F. Šamberka. - Příjem: 50 zl. Vydání: 16.15 zl. -Režie p. Cyril Tesař.
III. Dne 26. prosince 1892 hráno: Vosí hnízdo. - Příjem: 62.55 zl. Vydání: 32.43 zl. Režie p. A. Slezák.
Dne 31. prosince 1892 pořádán "Sylvestr" na "Obecníku".Příjem: 36.81 zl. Vydání: 34.80 zl.
V roce 1893 nehráno pro neochotu našich dam. Pořádán byl jen "Sylvestr" na "Obecníku". Příjem: 30.30 zl. Vydání: 42.79 zl.
Dne 12. ledna 1893 blahopřáno telegraficky p. předsedovi "Dalimila" p. MUDr. Vikt. Kafkovi k jeho sňatku.
V roce 1894 o prázdninách namalovali akad. malíři pp. Martinů a Zelenatý, oba z Vídně v Dol. Rak., dlící zde na prázdninách, novou oponu, dle jejich návrhu výborem "Dalimila" přijatého. Celá opona stála 68 zl 53 kr (malba 40 zl, plátno i s ušitím celkem 16 zl 25 kr a barvy 12 zl 28 kr).
IV. Dne 30. září 1894 hrány Konkursy pana notáře. Příjem: 52.85 zl. Vydání: 41.50 zl. Režie p. Ant. Slezák.
V. Dne 1. listopadu 1894: Sedlák zlatodvorský. Příjem: 86.84 zl. Vydání: 30.63 zl. Režie p. Ant. Slezák.
V březnu 1894 pořádala v městě našem divad. společnost p. Hübnera cyklus divadelních her a zdržela se zde celý měsíc.
VI. Dne 19. května 1895 hrán Prababiččin kalendář. Příjem: 36.84 zl. Vydání: 84.62 zl. Režie p. Kar. Šebela.
o prázdninách hráli zdejší studující.
VII: Dne 1. zářá 1895 hráno drama o 1 jedn. od Fr. Špačka Margot a veselohra o 1 jedn. od Jiří Hoorna Tchyně do domu - spokojenost z domu. Příjem: 7.71 zl. Vydání: 15.85 zl. Čistý výnos rozdělen vyhořelému Štěpánkovi (50 zl) a jeho podruhu Hajnému (11.86 zl). Režie p. K. Šebesta.
Na 2. polovici října 1895 zapůjčeno jeviště divadelní společnosti p. Trnky za určitých podmínek a složení zálohy 20 zl (asi na 14 dní).
VIII. Dne 17. listopadu 1895 hrána fraška ve 3 jedn. od Fr. Vratislava Divadelní vlak do Prahy. Příjem: 58 zl. Vydání: 28.94 zl. Režie p. K. Šebesta. Čistý výtěžek odevzdán "Jednotě přátel mládeže školní".
IX: Dne 11. prosince 1895 hrán obraz ze života Protiva. Příjem: 38 zl. Vydání: 20.67 zl. Režie p. K. Šebesta. Čistý výtěžek odevzdán "Okrašlov. spolku" zde.
Poněvadž jednota "Dalimil" neměla žádné opony s "Návsí" a br. jednota "Sokol" chtěla takovou na papíře pro své "Šibřinky" dáti namalovati, usnesl se v únoru 1892 výbor "Dalimila" dáti takovou "Náves" (výjev z Národopisné výstavy v Praze z r. 1895) malovati na plátně a "Sokolu" ji pak k Šibřinkám zapůjčiti. Malbu provedl místní malíř, člen "Sokola", Fr. Kobliha, švagr borského faráře P. Kolence, za obnos 30 zl i s plátnem a barvami (malba stála 20 zl).
V únoru 1896 účastnil se "Dalimil" večírku, pořádaného všemi místními českými spolky na "Obecníku" na počest 50tiletých narozenin p. Svatopl. Čecha, a pak výletu do Františkova, pořádaného na prospěch "moravských Matic".
Stálé nepochopení významu a práce "Dalimila", osobní nevraživost a neochota přiměly režiséra p. Kar. Šebestu, který o zdar divadelních představení v r. 1895 měl nesporné zásluhy, ku resignaci na režisérství, jistě jen ku veliké škodě "Jednoty Dalimil". Za jeho režisérování stouply utěšeně příjmy "Dalimila" z divadelních představení a naopak vydání při tom značně klesla.
V roce 1896 za režiséra p. Cyr. Tesaře se nehrálo.
Až opět v r. 1897 zahájena činnost spolková. Bylo to pod předsednictvím p. Vlad. Čecha.
X. Dne 1. listopadu 1897 sehrán kus Mlynář a jeho dítě. Příjem: 76.95 zl. Vydání: 48.54 zl. Čistý výtěžek odevzdán "Jedn. přát. ml. školní". Režii vedl p. Cyr. Tesař (byla to poslední). Také úloha "mlynáře", kterou hrával od r. 1880 téměř pokaždé, kdykoli kus byl dáván, hrál tentokráte již naposled.
V tomto roce účastnil se "Dalimil" také zřízení "veřejné čítárny", která na popud zdejšího "Sokola" místními spolky na podzim téhož roku byla otevřena; nejdříve v malém sále na "Obecníku", pak v domě nynějšího majitele p. Vil. Vilímka (dům tehdy patřil městu).
V r. 1898 se nehrálo jednak pro neohotu účinkujících, jednak také proto, že iniciativa pořádání divadel. představení přešla na "Sokola".
Půjčeno však bylo jeviště divad. společnosti p. Příbramského a místnímu spolku katolických tovaryšů k jednomu divad. představení.
Jednota súčastnila se také s ostatními místními spolky společné schůze, svolané zdejším "Odborem Národní Jednoty" za účelem provádění hesla "Svůj k svému".
Účastnila se také zřízení "Živnostenské záložny", slavnosti Palackého a pořádání přednášky cestovatele Vráze.
To byla celá její činnost v roce 1897.

Zpět

Obsah